středa 17. května 2017

Perličky z knihkupectví

   

   Jen přiznejte, že tohle téma máte rádi a aspoň trochu se nad tím pousmějete. Já totiž ano. Já ty lidi beru velmi vážně, ale občas se musím zasmát s čím přijdou do knihkupectví, je hezké, když vás někdo rozesměje či prostě vykouzlí prostý úsměv na tváři. První a zatím poslední článek, v němž jsem psala o mé brigádě v řetězci Neoluxor se dočkal i kritiky právě na tohle téma. Ano, lidé se občas přeřeknou, nebo udělají něco jiného, co pobavilo tu humornou část ve mně, ale nikde nikdy není uvedeno, kdo to řekl, takže aspoň ta anonymita. Tím chci říct, pokud se tohle téma někomu nelíbí, je vlastně zbytečné na článek klikat.
   Už nějaký ten pátek pracuji opět v knihkupectví a nemohu si to vynachválit. Úplně jiná atmosféra než v Neoluxoru. Mí spolupracovníci jsou neskutečně milí a důvěřiví, že po nějaké té době mě dokonce nechali i u poklady. Ale o brigádě v tomto knihkupectví si budeme povídat příště. Dnes to budou jedině perličky. Opět jsem vybrala jen některé, které mě opravdu pobavily, tak snad pobaví i vás.

   Před nedávnem do knihkupectví přišel muž, s průhlednými brýlemi jako by byly z plastu, béžovým sakem a nějakými taškami. Rovnou šel dozadu, odkud se zase vynořil a zeptal, jestli nemáme nějaké knihy. No a potom to začalo. Pán si potřeboval zatelefonovat. Byl fajn, koupil si i knížku.

„Potreboval by som si zavolať svojmu kamarátovi, pretože mám len italský roaming …“
„No tak jako můžu vám půjčit telefon.“
„A vážne ti nevadí, keď si zavolám?“
„To přežiju.“
„Vďaka …“

Pán si zatelefonoval a čekal ještě na jeden hovor od kamaráda.

„A ty si ta potterovská generácia?“
„Ne, Potter mě nějak obešel.“
„No, já som ta potterovská generácia. Som na ňom vyrostl … a sorry za mou češtinu.“

~

   Ještě ten den do knihkupectví nakráčeli dva mladíci. A rovnou k pokladně, kde jsem byla já.

„Dobrý den, chci se zeptat za mého opilého kamaráda, že se stydí, jestli nemáte mapu Balkánu?“
„Nejsem si jistá, ale podívám se vám. Předem říkám, že v mapách se neorientuju, tohle není zrovna žánr, co bych četla.“ 
„A co čtete?“ 
„To vám radši nebudu říkat.“ 
„To bude porno, co?“

   Na tom jsem se jen ušklíbla a nechala hochy, ať se sami sebou kochají na obrazovce se záběry z kamer. Jako kdyby tohle viděli prvně.

„Tak se omlouvám, ale Balkán nemáme …“ 
„Tak to budeme muset koupit mapu Evropy a vystříhnout si ten kousek Balkánu.“

    A potom k mé slávě přišel můj nadřízený, kterého očividně znali a uvedl to na správnou míru, akorát by to příště chtělo lepší slovní obrat.
„Žaneta si od vás vezme telefon a když tak se na tu mapu podívají ještě kolegyně mapařky …“ 
„Fakt jo? A Facebook taky?“

    To se stalo tak, když jsme se nějak dotkli tohoto tématu a on prohlásil, že tam nemá profil, že se nemůže s nikým seznamovat. Chudinka, ale venku určitě někoho najde.
~

   Někdy se nedaří ale ani mně, když musím improvizovat, aneb pobavte se na můj účet, jako kamarádka, která z toho umírá pořád. Když se Němci rozhodnout nakupovat v našem knihkupectví, je to fakt radost. Vsuvka - knihkupectví je rozděleno na nové knihy a antikvariát a pán chtěl nějakou knihu z antikvariátu a nevěděl, jak se tam dostat. Takže moje odpověď (protože tam byl absolutně obrovský nápis antikvariát, tak jsem si myslela, že to pochopí), ale nakonec tam odešel, jupí:

„Sehen Sie antikvariát?“

~

    Na tomhle zákazníkovi nic vtipného nebylo, jelikož jsem z něj jen zírala. Byl stálý zákazník a trošičku mě pobavilo, jak vybíral knihy. Jednu vzal, prohlédl a přidal ke kupce, co se hromadila u pokladny. No a když telefonuje, tak nebudeme rušit, i když jsem zrovna zaslechla kousek, co mě pobavil. Hádám, že stromek přijel domů o tři minuty déle, než měl.

„Mám ještě dvě minuty na to, abych sehnal vánoční stromeček …“

    Nedávno se opět ukázal v knihkupectví a opět na mě vytasil knihy, o nichž jsem neměla ani páru. A musím dodat, že pán mi přišel velmi kulturně založený. Hádám, že kdybych se zeptala třeba na nějaké autory, které jsme brali ve starověkém Římě, určitě by mi něco o nich řekl.
„Sice tu jsem stálý zákazník, ale … - mohla byste mi tu knihu ukázat?
„Já si vás pamatuju …“ 
„Tak to mi lichotíte.“

~

    Byl první duben, aprílový den a náš šéf se rozhodl sobotu pojat trochu netradičně ve stylu britského seriálu Black Books. V knihkupectví to vypadalo jako po výbuchu, to vám povím, ale přesto mě rozesmál jeden pán, který k nám zatoulal.

„Vás vykradli?“

~

    Já sama velmi málo nakupuji v antikvariátech z těch důvodů, že buď je kniha na antikvariátní poměry vcelku drahá, nebo je v hrozném stavu, že za peníze bych ji ani nenabízela. Já osobně si myslím, že antikvariát v knihkupectví, kde pracuji má vcelku drahé knihy, ale lidé tam rádi chodí, aha... A jak jsme měli divný den s divnými lidmi na první aprílový den, venku stálo piano a půl tuctu krabic s knihami z antikvariátu, z čehož byla většina za nějaký malý peníz. A konverzace mého kolegy a postaršího pána, která se odehrálo díky těmto knihám? Věřte mi, v tom antikvariátu jsou i mnohem dražší.

„Kolik stojí ty knihy?“
„Dvacet korun kus.“
„Cože? Deset?“
„Dvacet.“
„Moc drahý.“

~

Pro dnešek to, myslím stačilo. Tak co? Pobavilo Vás něco?

6 komentářů:

  1. Mě jsi pobavila rozhodně :D Už se těším na další podobný článek:3

    OdpovědětVymazat
  2. Kam to chodíš do knihovny? Je tam docela sranda :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna perličky nejsou z knihovny, ale v knihkupectví mimo Prahu, kde pracuji :D

      Vymazat
  3. Skvělý článek, moc pěkně jsem se u těch perliček pobavila :) Je vidět, že se v práci nenudíš :)

    OdpovědětVymazat
  4. Sociální obchodování spočívá v otevření trhů pro každého. Na eToro se můžete spojit, obchodvat a sdílet znalosti s miliony obchodníků a investorů. Navíc můžete kopírovat obchodní rozhodnutí obchodníků, kteří odpovídají vaší strategii. Registrujte se nyní a získejte chytřejší obchodní rozhodnutí využitím rozumu našich obchodníků s nejlepšími výsledky.

    Kolektivní rozum Obchodníci, kteří využívají eToro's CopyTrader™, mají o 60 % větší šance na výhru

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětVymazat